„Stříbro na obloze“, i tak by se nechal nazvat poměrně vzácný jev, který se vyskytuje v období kolem letního slunovratu za jasného počasí na tmavém soumračném nebi.
Noční NLC svítící oblaky (NLC, z angl. Noctilucent Clouds) se projevují stříbřitě šedým až namodralým světélkováním v letním období, když je Slunce 5° až 13°, výjimečně až 20° pod obzorem.
S naší „klasickou“ oblačností nemají tyto oblaky mnoho společného. Zatímco běžné oblaky se vyskytují v troposféře, která v našich zeměpisných šířkách dosahuje do výšky 11 – 12 km, noční NLC svítící oblaky se vyskytují mnohem, mnohem výše v horní části mezosféry, přesněji v tzv. mezopauze 80 – 85 km nad zemským povrchem.
Z našeho území je poprvé sledoval český geofyzik V. Láska 10. 6. 1885. Zajímavé přitom je, že dodnes není složení a původ těchto oblaků úplně přesně známý. Původně se předpokládalo, že NLC oblaky jsou shluky částic vulkanického nebo kosmického prachu. Podle nového výzkumu jde o krystalky ledu, které se vytvářejí sublimací vodní páry, jež zde vzniká slučováním atmosférického kyslíku a vodíku pod vlivem slunečního záření, případně zdola turbulentní difuzí.
Noční svítící oblaky jsou svým tvarem buď závojovité, nebo vytvářejí různě široké pásy s chuchvalcovitou či vlnovou jemnou strukturou, která vynikne zejména na fotografii. Najdete je zpravidla těsně nad severním horizontem od severozápadu po severovýchod.
