Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) – patří mezi naše nejkrásněji zbarvené pěvce. Setkat se s ním můžeme poměrně běžně především v jehličnatých a smíšených lesích ve vyšších polohách, ale nevyhýbá se ani listnatým lesům. V zimě kdy k nám přilétají ptáci ze severu, ho lze zastihnout i v nížinách. Naši hýlové jsou převážně stálí, často však podnikají s oblibou zimní potulky. Vždy dává přednost místům s hustým podrostem.
Hýl obecný je jen o něco málo větší než vrabec, ale za to působí zavalitěji. Zdánlivě mu chybí krk. Hlava se sytě černou čepičkou nese stejně zbarvený kuželovitý zobák. Černá jsou i křídla a ocas. Bílý je kostřec, zadní část bříška a příčná páska v křídle, které jsou vidět dobře za letu. Prakticky celá spodina samečka je červená, samička má tyto partie šedohnědé.
Hýlové se po celý rok udržují v páru. V Brdech je sleduji již několikátý rok (stálý pár) a pokud přilétnou na hostinu, sameček téměř vždy dá přednost samičce, zatímco on sedí a pozoruje okolí z vyvýšeného místa. Poté se vystřídají a samička poodlétne a trpělivě čeká, až se nasytí i on. Teprve poté společně odlétají.
Potravu tvoří různá semena, pupeny. Pouze v době hnízdění je v potravě zastoupena i živočišná hmyzí složka.
Hýl obecný není příliš plachý, létá poměrně rychle a vlnitě a i přes nápadné zbarvení samečka dokážou žít v době hnízdění mimořádně skrytým způsobem života což podtrhuje i velmi tichý zpěv v němž uplatňují různé vrzavé a švitořivé zvuky. V létě ho lze snadno přehlédnout.
Páry hnízdí dvakrát do roka, od poloviny dubna do poloviny července. Vzhledem k nevýraznému a skrytému chování není jednoduché hnízdo najít. To mívá miskovitý tvar a je vystláno tenkými kořínky, mechem a srstí umístěné nevysoko nad zemí při kmeni mladého smrčku či jiné dřeviny.
Samička snáší 4 až 5 vajíček a sama je zahřívá, zatímco sameček ji pečlivě krmí. O malé ratolesti pak pečují oba rodiče dohromady.
Hýl obecný u nás patří mezi běžné a plošně rozšířené ptáky.