Začátkem září jsem se vydal spolu s kamarády Benem a Zdeňkem za dalším dříve hojným, dnes poměrně vzácným druhem, za křečky polními do sousedního Rakouska.
Stejně jako mnoho dalších druhů doplatil i křeček na činnost člověka. Zemědělci ho hubili jako jednoho ze svých úhlavních nepřátel, který si na jejich polích vyhrabával hluboké nory, kam do svých doupat odnášel velké množství potravy. Současné populace křečka jsou v mnoha částech Evropy bohužel již velmi malé a roztroušené do velkých vzdáleností, většinou bez možnosti kontaktu.
V Rakousku patří mezi nejznámější a fotografy nejoblíbenější lokalitu centrum Vídně, kde se křeček nachází na několika tamních hřbitovech. Mezi nejmagičtější místo Vídně právem patří Ústřední hřbitov, kde lze nalézt čestné hroby známých osobností, od Beethovena po Falka, úžasnou secesní architekturu a také spoustu syté zeleně. Díky všemu uvedenému je tento hřbitov oblíbenou výletní odpočinkovou zónou obyvatel města.
Na tento hřbitov jsme zamířili původně i my, bohužel po našem příjezdu jsme zjistili, že se zde bude konat večerní koncert a hřbitov bude kvůli přípravám a z bezpečnostních důvodů celý den zavřený. Čas kvapil a nám nezbylo než se v odpolední špičce vydat na další „připravenou” lokalitu, kam jsme dorazili bohužel poměrně pozdě, ale alespoň se nám podařilo křečky poprvé spatřit na vlastní oči a vypozorovat si jejich chování na další den, který jsme již pojali jako cíleně fotografický.
Vyfotografovat křečka není, ale až tak úplně jednoduché jak by se na první pohled mohlo zdát. Jednou z hlavních překážek je tráva ve které se při použití delších ohnisek obtížně ostří a také jejich obezřetnost. Ale tu lze trpělivostí snadno překonat. Stačí si jen vybrat vhodné místo, kde se křeček pohybuje, zaujmout pozici, lehnout si do trávy a zkrátka čekat. Křeček si pak poměrně rychle zvykne na naši přítomnost a stalo se mi několikát, že dokonce přiběhl a snažil se útočit na svého konkurenta, kterého zahlédl ve skle mého objektivu 🙂
Křeček polní patří mezi hlodavce. Dospělí jedinci dosahují velikosti 20-30 cm a k tomu mají krátký neosrstěný ocásek (4-6 cm). Dožívají se 2,5-3 let. Zvláštností je jeho černé bříško, které je mezi savci dosti neobvyklé. Kožich na hřbetu a po stranách má zbarvené středně tmavě až světle hnědě, tlapky a čenich jsou bílé, na tvářích, krku a za předními končetinami má krémové skvrny. Tyto barevné kombinace z něj dělají bezpochyby nejbarevnějšího savce Evropy 🙂
Jeho potravu tvoří převážně rostlinná strava (listy, stonky, kořeny, plody a semena). Když se naskytne, ale příležitost, tak nepohrdne ani živočišnou potravou (bezobratlí živočichové, ale také občas drobní savci). Ve vzácných případech může být i kanibal.
Křeček si vyhrabává dva typy nor podle ročního období zimní a letní. Zimní nory pro hibernaci jsou mnohem hlubší okolo 2 m a bývají dobře zásobeny potravou. Letních nor bývá více a bývají budovány na méně kvalitních písčitých nebo kamenitých půdách. K zimnímu spánku ulehá na přelomu září/října a trvá až do přelomu dubna/května.
U nás se křeček polní řadí mezi zvláště chráněné druhy kategorie silně ohrožení.