Mlok skvrnitý (CHKO Brdy) – je náš největší ocasatý obojživelník, kterého poznáme podle žlutých, či oranžových skvrn na černém těle. Je to výstražné zbarvení, které má upozornit na jedovatost a odradit tak případné predátory.
Jeho boční a hřbetní žlázy a hlavně nápadné příušní žlázy zvané karotidy obsahují směs jedu, jež nejúčinější je samandarin. Člověku může způsobit silné pálení jen v případě, že se dostane do očí nebo na sliznici. Pro predátory může být samandarin, ale i smrtelný. Vyvolává totiž silné svalové křeče, obtíže dýchání a zástavu srdeční činnosti. Díky této obranné pomůcce nemá mlok takřka žádného přirozeného nepřítele.
Obývá obvykle listnaté a smíšené lesy v podhorských oblastech, kde vyhledává blízkost čistých potoků a malých tůněk. Zarostlé rokle a kamenité svahy s mechem, bylinami a křovinami jsou místa, kde ho nejspíše potkáte. Ve dne a za sucha se, ale schovává pod kořeny, padlými kmeny či v norách hlodavců. Aktivní je hlavně v noci. Během pěkných letních dní mloka ve dne nenajdeme. Mlok se vyhýbá přímému slunci, nemá rád vyšší teplotu a nejlépe ho můžeme spatřit hlavně po dešti především na jaře a na podzim.
Nejraději loví hlavně dešťovky a slimáky, ale nepohrdne i dalšími bezobratlými živočichy.
Zimu přečkává obvykle pod zemí. Mlok je však chladnomilný, takže nás může občas překvapit, když ho potkáme i v době, kdybychom to nečekali. Stačí jen, aby se teplota dostala lehce nad nulu a ztuhlý mlok se občas může vydat na malou procházku třeba i v lednu. Zimní úkryty mlok opouští na jaře v březnu či dubnu. Od července do října pak samec aktivně vyhledává samice. Když se mu to podaří a jedince podle čichu identifikuje jako samici, může dojít k vlastnímu aktu. Při něm samec nabírá samici na hřbet a kroucením zadní částí těla stimuluje její kloaku. Teprve když samice zareaguje určitými pohyby těla, samec vypustí váček obsahující spermie, který samice kloakou následně nasaje a může dojít k oplození.
Oplozená vajíčka se na rozdíl od jiných obojživelníků vyvíjejí v těle samice. Většinou během následujícího jara či léta samice vyhledá vhodné místo ke kladení larev (mělké čisté tůňky s průtočnou vodou). Velké samice můžou porodit až 70 larev a rodí se různě vyvinuté. Larvy mají hned po porodu zřetelně vyvinuté oba páry končetin a na rozdíl od larev čolků u nich ploutevní lem začíná až v zadu na hřbetě. Mají silné tělo a širokou hlavu za kterou se nachází tři páry vnějších keříčkovitých žáber. Larvy jsou také dravé, loví rybí potěr, malé korýše a červy. Jejich proměna, nebo-li metamorfóza trvá cca 4-5 měsíců. Pohlavně mlok dospívá ve čtvrtém roce. V přírodě se dožívá až dvaceti let.
Žije v Evropě sice na rozsáhlém areálu, ale biotopy, které obývá jsou zranitelné. Kvůli vysazování smrkových monokultur, postupnému odlesňování (v současnosti masivnímu kůrovcovému), intenzivnímu zemědělství a růstu dopravy se tak právem řadí mezi zvláště chráněné druhy kategorie silně ohrožení.
