Puštík obecný (Strix aluco) je středně velká sova s širokými zakulacenými křídly a velkou, kulatou hlavou. Létá přímo s rychlými rázy křídel; často dlouze a rovně plachtí.
Řadí se mezi naše nejhojnější noční sovy, od nížin po horské polohy (odhad v ČR 2.000 párů). Hnízdí v lesích, parcích a lesnaté zemědělské krajině. Dává přednost listnatým stromům, zpravidla dubům, ve kterých jsou často větší dutiny.
Puštík je věrný svému teritoriu, stálý a jen zřídka přelétá na více než několik km.
Potravu tvoří hlavně myši, hraboši a hmyz, které loví na zemi po předchozím trpělivém číhání na větvi. Údajně loví i v letu, ale pravděpodobně jen výjimečně. Hnízdí v dutinách, nejsou-li k dispozici, obsazuje ochotně také budky. V době, kdy jsou mláďata v šedém prachovém peří a neschopné létat, je agresivní a zuřivě napadá vetřelce včetně člověka.
Základní zbarvení je proměnlivé, od rezavohnědé po šedavohnědou, celý šat je skvrnitý, jemně tmavě čárkovaný a vlnkovaný. Má typický tmavší úzký klín ve středu čela sahající dolů k zobáku. Na rozdíl od ostatních sov má oči černé (ostatní žluté).
Tak jako ostatní sovy, i puštík začíná s obhajobou teritoria a tokem již velmi brzo, za mírných zim se mohou puštíci ozývat již během prosince, většinou však zhruba od půlky února. Houkání samečků samozřejmě neslouží jen k obhajobě teritoria, ale je také určeno samičkám. Ty se pak ozývají zcela odlišným a vysokým hlasem, který bychom, kdyby se neozýval z noci, asi jen stěží přisoudili nějaké sově. Sameček, ke kterému se přibližuje volající samička, nezastře určitý stupeň vzrušení ve svém hlase, který postupně přechází z normálního houkání do tremola nebo staccata.
Samice snáší koncem února, v březnu nebo v dubnu obvykle 3 až 4 vejce; během doby, kdy je zahřívá, jí samec přináší potravu. Na snůšce sedí pouze samička, a to bezmála jeden měsíc. Přestože se sameček nezúčastní zahřívání vajíček, je jeho přítomnost nezbytná. Po celou dobu totiž sedící samičku náležitě krmí. V těsné blízkosti hnízda pak můžeme zaslechnout samičku, ozývající se i přes den tichým kontaktním hlasem.
Zhruba měsíc po vylíhnutí mláďata poprvé opouštějí hnízdní dutinu, i když se do ní ještě často vrací. Vyvedená mláďata v blízkosti hnízda se pak každou noc hlasitě ozývají.
