Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) je největším evropským kurem. Kohout dosahuje takřka velikosti krocana. Obě pohlaví žijí celý rok odděleně, setkávají se pouze v období toku (březen až květen). Na tokaništích se setkává několik kohoutů a společně je navštěvuje také různý počet samic. Kohouti tokají již za rozednění, obvykle na stromech, výjimečně také na zemi.
Kdo ho chce pozorovat, musí se vydat na předpokládané tokaniště dlouho před večerem a vysledovat, kam to tetřev na noc „zalomí“. Tetřev přilétne navečer zpravidla na vyhlédnutou větev odkud bedlivě sleduje své okolí. Pozorovatel musí počkat do naprosté tmy a teprve pak se v tichosti vytratit. Ráno, dřív než začne svítat, už musí být zpátky. Tetřeví “zpěv” se skládá ze čtyř velmi typických slok – klepání, trylek, výlusk, broušení. Právě v poslední fázi broušení, které trvá pouze 2 až 3 vteřiny má sníženou sluchovou vnímavost a pozorovatel se může o několik skoků přiblížit.
Jakmile slétnou tokající kohouti ze stromu na zem, utkávají se v prudkých soubojích, kdy si navzájem vytrhávají peří a tlučou letkami. Samice sledují tok a vábí kohouty tichým hlasem. K vlastnímu páření dochází na zemi.
Hnízdo si tetřev staví zpravidla nedaleko tokaniště. Bývá umístěno při kmeni stromu, pod vývratem nebo pod hromadou klestu. Tvoří je pouze mělká jamka vystlaná mechem, jehličím, suchým listím a vypadaným peřím. V dubnu slepice snáší 5-10 žlutohnědých vajec s drobnými tmavohnědými skvrnami.
Tetřeví potravu tvoří s výjimkou pozdního jara a léta především jehličí a pupeny. Jehličí spásají z vrcholovích partiích korun stromů. Velkou pochoutkou jsou pak letorosty borůvek a brusinek, ale i larvy brouků, které sbírají v hrabance.
Tetřev hlušec patří u nás mezi zvláště chráněné druhy kategorie kriticky ohrožení.
Fotografie byly pořízeny na území, kde byla dva až tři roky nazpět provedena reintrodukce tohoto druhu.