Sova pálená

Sovu pálenou (Tyto alba) s výrazným srdčitým závojem kolem očí pozná snad každý z nás. Ale kdo ji ve skutečnosti viděl i na vlastní oči? Na území naší republiky sice pravidelně hnízdí, ale za posledních padesát let se její stavy natolik ztenčily, že dnes se s ní na našem území setkáme bohužel již velmi vzácně.

Tato středně velká sova je původním obyvatelem skal a dutin stromů. Takto hnízdí dodnes v jižní Africe nebo severní Americe, ale třeba i ve Velké Británii nebo v Nizozemí. Na většině obývaného areálu se však přizpůsobila ke hnízdění v kulturní zemědělské krajině, kde se postupně stala obyvatelem nejrůznějších staveb, jež jí nahrazují původní skály a dutiny.

Největší oblibě se těší nejrůznější věže kostelů, půdy a zvonice. Zahnízdí, ale i v různých zemědělských stavbách jako jsou stodoly nebo sila a známé jsou dokonce případy hnízdění v holubnících, kde byla sova pálená nalezena, jak hnízdí proti holubici na vejcích. Její milostné námluvy začínají v březnu a rodičovská péče na hnízdě trvá přibližně 60 dní.

Objevíme-li hnízdo s mláďaty, přivítá nás výhružné syčení mláďat, které má odstrašit potenciálního nepřítele. Počet vajec ve snůšce i počet mláďat ve hnízdě značně kolísá. Značně závisí na nabídce potravy. Hnízdí dvakrát ročně a v letech bohatých na hraboše polní může být v jedné snůšce i více jak deset vajíček. Potravu tvoří především drobní savci, ptáci, obojživelníci a v menší míře např. i hmyz.

Budoucnost této nádherné sovy je bohužel značně nejistá. Ve většině evropských zemí je sice chráněna, ale za úbytkem této populace nestojí přímé pronásledování člověkem, ale řada civilizačních faktorů, ať již jde o změny v obhospodařování krajiny spojené s intenzivním zemědělstvím – chemizací, nárůst silniční dopravy, kdy desítky sov hynou na silnicích sraženy vozidly. Svou roli hraje i uzavírání otvorů do věží a půd, nárůst populace kuny skalní a řada dalších.

Sova pálená patří mezi zvláště chráněné druhy kategorie silně ohrožení.