by 
Strážce mezi vinicí a klasy
S kamarádem Benem jsme jednoho dne na počátku léta vyrazili omrknout dudky. Zastavili jsme na okraji jedné vinice, a sotva jsme vystoupili z auta, zachytili jsme pohyb mezi keři. Na první pohled nic zvláštního – ale pak jsme ho uviděli: sameček bramborníčka černohlavého.
V tu dobu už pečlivě střežil své území. Seděl na vyčnívající větvi keře, přesně tam, odkud měl přehled. Černá hlava, bílý límec a rezavě zbarvený hrudník tvořily výrazný kontrast, který se v zelenohnědé krajině nedal přehlédnout. O pár metrů dál, v obilí, se potichu pohybovala samice. Stačilo jediné mžiknutí a zmizela mezi klasy. Ale samec ji měl stále na očích. Z jeho vyhlídky měl pod kontrolou celý svah – i ji.
Bramborníčci si vybírají místa, která jsou na pomezí – přechodové biotopy. Mezi polem a křovím, mezi vinicí a mezí. Právě tahle mozaikovitá území jim dávají možnost vyvést mladé. Jenže taková místa z naší krajiny pomalu mizí. A s nimi i bramborníčci.
A přitom nejde o žádné „běžné“ pěvce v evropském měřítku. Jejich nejbližší příbuzní žijí v Africe. Dlouho se vedly spory, zda bramborníček černohlavý není jen evropským poddruhem. Teprve genetické studie potvrdily, že Saxicola rubicola je samostatný druh. A jako takový si zaslouží naši pozornost – i ochranu.
Fotky, které jsme tehdy pořídili, jsou tichou vzpomínkou na krajinu, která – alespoň někde – pořád ještě umí být domovem.
🔎 Věděli jste, že…
✅ Bramborníček dostal své české jméno podle zvyku posedávat na kamenech na okraji polí – právě tam, kde se dříve běžně pěstovaly brambory. Dnes je častěji najdeme na extenzivních loukách a pastvinách.
✅ V České republice býval bramborníček častější, ale v posledních dekádách ubývá, zejména kvůli intenzifikaci zemědělství a úbytku křovin v krajině. Přesto se mu daří přežívat v mozaikovitých oblastech.
⭕ Bramborníček černohlavý u nás patří mezi zvláště chráněné druhy kategorie ohrožení.
