Dřípatka horská

Dřípatková zastávka mezi jeřábky

Ráno mi vítá ostrým chladem – na trávě se třpytí jinovatka a les je tichý, jen tu a tam se ozve tlumené bubnování. Sleduji jeřábky, kteří v ranním šeru tokají na svém tradičním místě, ale jak to u podobných výprav bývá, příroda si připraví překvapení někde úplně jinde.

Při sestupu starou vlhkou bučinou mě cosi zastaví. A pak si toho všimnu – jako by někdo poházel na zem fialové šupiny z dračího křídla. Na ploše několika čtverečních metrů tu roste více než stovka dřípatek horských. Květiny, které jsou tak nenápadné, že je většina lidí nikdy nespatří – a přitom tak krásné, že se kvůli nim stojí za to zastavit.

Jejich květy jsou právě teď v plném rozpuku – drobné zvonečky s roztřepenými okraji připomínají křehké miniaturní střapce. Vlhká půda, rozkládající se listí a jemné šero pod buky tvoří ideální jeviště pro tento nenápadný horský výjev.

Nedaleko se ozývá datel černý – jeho volání se rozléhá jako výkřik do ticha. Dutina, ze které se hlásí, není daleko. Všechno kolem působí živě, přitom pokorně.

🔎 Věděli jste, že…

✅ Dřípatka horská (Soldanella montana) je rostlina, která se vyskytuje převážně v chladných, stabilně vlhkých bučinách a je vázána na horské polohy. Patří k tzv. glaciálním reliktům – tedy druhům, které přežily dobu ledovou a dodnes u nás žijí na svých specifických ostrůvcích chladného mikroklimatu.

✅ Zajímavostí je, že květy vyrůstají ještě před listy – nebo současně s prvními drobnými listovými růžicemi. Dřípatka tedy nejdřív kvete, a teprve pak začne „žít naplno“. Těžko najít přesnější symbol jarní odvahy.

Galerie fotografií zachycuje jen zlomek z té tiché krásy pod bukovým baldachýnem. Ale snad alespoň trochu napoví, jak moc stojí za to dát šanci i těm nejskromnějším z horských květin.

⭕️ Dřípatka horská u nás patří mezi zvláště chráněné druhy kategorie ohrožení.