by 
Za jelení říjí
Letos jsem se opět vydal na Šumavu v období, kdy vrcholila „jelení láska“. Doba, kdy se savci páří, se nazývá říje – a u jelenů, na rozdíl od mnoha jiných druhů, nastupuje jen jednou za rok. Právě teď se lesy a louky mění v dějiště dramat, která probíhají od soumraku do svítání.
Společenská struktura jelení zvěře
Za běžných okolností žije jelení zvěř v tlupách. Největší skupiny tvoří laně s mláďaty a mladými jedinci – tzv. „teenageři“ lesního království. Mladí samci se sdružují do samostatných tlup a jen ti nejstarší jeleni tráví většinu roku o samotě.
S příchodem říje se však vše mění. Jeleni vytvářejí kolem sebe harémy laní a mezi sebou svádějí tvrdé souboje o jejich přízeň. Tento dramatický proces je nejen fascinující k pozorování, ale také velmi důležitý pro udržení genetické diverzity populace.
Hlasitá a tichá říje
Neoddělitelnou součástí říje je jelení troubení, které se nese daleko krajinou. Rozlišuje se tzv. hlasitá a tichá říje:
Hlasitá říje – je typická pro chladnější podzimy. Jeleni se ozývají mocně a vytrvale, aby dali najevo svou sílu a obsazené teritorium.
Tichá říje – nastává při nezvykle teplém počasí. Jeleni se šetří, zůstávají v denních úkrytech, tzv. denništích (většinou houštiny, mladé porosty, těžko přístupné lesy), méně se pohybují a jejich troubení zní tišeji než obvykle.
🔎 Víte, že hlas jelena je jedinečný? Podle tónu troubení lze rozeznat sílu a stáří samce. Mladí troubí výše a méně vytrvale, zatímco starší jeleni mají hlubší, rezonující hlas, který se nese kilometry daleko.
Výprava za jeleny
První dva dny výpravy jsem věnoval prověřování oblíbených říjišť a hledání nových, fotogeničtějších míst. Fotografie jelenů na otevřených pastvinách, které připomínají „golfové“ trávníky, mě nikdy nelákaly. V tomto období je nutné se také předem domluvit s majiteli honiteb, kde často působí lovečtí hosté, aby byl zachován respekt k jejich činnostem a pravidlům – čas strávený v terénu se tím výrazně zkracuje.
Zatímco loňskou říji poznamenaly vysoké teploty a povodně, letos byla zajímavá i reakce jelení zvěře na přítomnost vlčí smečky, která pravidelně operuje v mém perimetru. Laně, které řídí průběh říje, se zdržovaly až do tmy uvnitř lesa a na otevřená říjiště vycházely pozdě, takže průběh říje šlo pouze poslouchat nebo sledovat s termovizí. Ranní hodiny byly obdobně citlivé – zvěř se ještě před svítáním zaahovala zpět do denních stávanišť. Dalším faktorem byl proměnlivý vítr, který neustále měnil směr a znesnadňoval volbu vhodného stanoviště.
Nezapomenutelné okamžiky
Přes všechny komplikace se nakonec podařilo zachytit několik snímků. Malým, ale krásným doplňkem byly ranní chvíle s houkáním kulíšků nejmenších a občasné setkání s uralkami – puštíky bělavými. Tyto okamžiky zpříjemňovaly chladná rána a dělaly z celé výpravy nezapomenutelný zážitek.
Na Šumavě má jelení říje své kouzlo i přesto, že počasí někdy nehraje ideálně. Stačí vystoupat do mrazových kotlin – tam dokáže v noci mrznout, zatímco přes den se mohou dostavit letní horka. V kombinaci s hvězdnou oblohou, která je zde díky minimálnímu světelnému znečištění dechberoucí, vznikají okamžiky, které se vryjí do paměti na celý život.
