Puštík bělavý jun.

Mládě uralky

Na jaře jsem se s kamarádem vydal prověřit lokality puštíků bělavých. Za posledních několik let jsem na Šumavě objevil pět míst, kde tyto majestátní sovy hnízdí.

Z letošních navštívených lokalit nás potěšila hned dvě – a na obou jsme dokonce dohledali dutiny, v nichž samice seděly na vejcích.

Jednu z nich jsme našli v rozsoše starého buku. Nebylo třeba dlouhého zdržování – jen tichý krok zpět a velký respekt k tomu, co se právě odehrává. V tu chvíli nám nezbývalo než držet „uralkám“, jak se puštíkům bělavým přezdívá, palce, aby se z vajec vylíhla zdravá mláďata.

Začátkem léta jsme se proto s parťákem Tomášem vrátili. A čekala nás odměna – v rozsoše buku se na nás dívalo jedno malé, chundelaté soví miminko. O pár týdnů později jsme dorazili znovu a naše radost ještě vzrostla: mladý puštík byl čilý, zdravý a trénoval své první letové pokusy.

Samice byla po celou dobu ve střehu. Jakmile první sluneční paprsky prohřály mrňouska, přelétl o kousek dál na svém lesním „pískovišti“ – a maminka hned změnila stanoviště, aby na něj stále viděla.

Pro nás to byl silný okamžik – vidět, že i v hospodářských lesích, kde hrozí nenávratná ztráta hnízdních dutin, může vzácná „uralka“ úspěšně vyvést mládě.

Takové chvíle dávají práci smysl a připomínají, že ochrana přírody není jen o zákonech a nařízeních, ale hlavně o respektu k životu, který s námi tyto lesy sdílí. Zároveň patří velký dík lesnímu hospodáři, který na moji prosbu odložil plánované práce v lokalitě a umožnil tak nerušené hnízdění.

Ať se malé uralce daří a její houkání zní celou Šumavou!

Puštík bělavý se u nás řadí mezi zvláště chráněné druhy kategorie kriticky ohrožení.