Sluka lesní

Duch lesa

Slyšeli jste někdy za večerního soumraku hluboké zachraplání a ostré písknutí? Pokud ano, měli jste tu čest potkat jednoho z nejhůře polapitelných obyvatel našich hvozdů. Sluka lesní je opravdový lesní duch. Tajuplná, dokonale maskovaná a aktivní v době, kdy většina lidí opouští les. Celé roky jsem se ji pokoušel zachytit objektivem, ale ona mi neustále unikala. Jako by věděla o každém mém kroku.

A není to jen pocit. Sluka má totiž fascinující anatomickou supervlastnost: její velké oči jsou posazené tak vysoko a daleko vzadu na hlavě, že má dokonalé zorné pole v rozsahu celých 360 stupňů. Vidí dopředu, do stran a bez otočení hlavy perfektně vidí i to, co se děje přímo za ní. Dokonce i její sluchové otvory jsou evolučně posunuté pod úroveň očí. Když tedy v podrostu propátrává půdu svým extrémně citlivým zobákem plným hmatových tělísek (tzv. Herbstových tělísek, kterými cítí i sebemenší vibrace žížal), má stoprocentní přehled o nebi i o všem, co se k ní blíží zezadu.

O tom, jak moc dokáže člověka přečůrat, bych mohl vyprávět. Vzpomínám si na nejvtipnější moment ze svých slukových začátků v CHKO Brdy. Tehdy jsem se ji snažil dostat na zem v období jejího jarního toku. Jeden starý, zkušený hajný mi tehdy poradil starý trik: sluka se prý dá přimět k přistání jednoduše tím, že ve chvíli, kdy přeletuje nad vámi, vyhodíte do vzduchu čepici. Tokající sameček si prý myslí, že ze země právě vystartovala svolná samička, a okamžitě zamíří dolů.

Měl jsem tehdy perfektně vypozorované místo, kde se sluka v podvečer pravidelně prolétala. Zamaskovaný v poněkud extravagantním „módním outfitu“ – vojenském hejkalu, ze kterého visely stovky třásní – jsem zasedl na okraji polootevřené mýtiny a trpělivě čekal. Po půl hodině se to stalo. Sluka se objevila na obloze. Vystihl jsem správný moment a vymrštil do vzduchu svou oblíbenou kšiltovku. Sluka ve vzduchu předvedla neuvěřitelný, bleskový manévr. Jenže já, s omezeným výhledem přes třásně hejkala kolem obličeje, jsem ji v ten mžik ztratil z dohledu. Obloha byla prázdná, před sebou na zemi jsem nic neviděl. Nastalo hrobové ticho. Čekal jsem, zda nepoletí druhé kolo, ale nic se nedělo. Zklamaný a ztuhlý jsem to po chvíli vzdal. Vypnul jsem fotoaparát, začal se zvedat ze země a vtom mi to došlo. Ta potvora mě dokonale prokoukla. Přistála totiž bez hlesu přímo za mými zády, do mé bezprostřední blízkosti! Jakmile jsem se pohnul, využila svého 360stupňového rozhledu, okamžitě se zvedla a vzala roha. Zůstal jsem tam stát sám, s kšiltovkou v trávě a s pocitem, že mě ten lesní duch právě vyškolil.

Tento fascinující rituál, kterému ornitologové a myslivci říkají „přetahování“, má mimochodem velmi přesný řád. Večerní lety sluk jsou totiž přísně synchronizované s intenzitou světla (nastávají při hodnotách kolem 2 luxů). Samečci začínají létat zhruba 15 až 30 minut po západu slunce a jejich aktivita trvá pouhých 30 až 45 minut, než padne úplná tma (podruhé pak létají krátce před úsvitem). Během tohoto letu nízko nad korunami stromů obhajují své teritorium a vydávají dva nezaměnitelné zvuky: hluboké, chraplavé a několikrát opakované „kvorkání“, které náhle zakončí ostrým, vysokým písknutím či „pšikáním“.

Na ten pravý fotografický moment jsem si musel počkat až do předchozích dnů. Všechno se to sešlo na Šumavě, kam jsme vyrazili s kamarádem Tomášem – joho birding na noční trip za šumavskými sovami.

Sluka nám během noci předvedla představení, na které jen tak nezapomenu. Lehli jsme si s Tomášem na zem a doslova jsme přestali dýchat. Sluka pěšmo vyrazila přímo naším směrem. S naprostým klidem a elegancí si to k nám mašírovala a my skoro přestali dýchat. Byla blíž a blíž, až překročila magickou hranici čtyř metrů. Dostala se tak neskutečně blízko, že se mi kvůli dlouhému ohnisku vůbec nevešla do zorného pole fotoaparátu!

V té chvíli šlo focení stranou. Jen jsme tam s Tomášem nehybně leželi a z bezprostřední blízkosti pozorovali každičké pírko tohoto bájného ptáka. Ten pocit, když se vám po letech marného snažení splní fotografický sen takovým způsobem, že se vám zvíře doslova podívá do očí z několika kroků, je nepopsatelný. Duch lesa se nám nakonec ukázal v celé své kráse.

⭕️ Sluka lesní u nás patří mezi zvláště chráněné druhy kategorie ohrožení.