by 
Tichý návrat nočních strážců
Na půdě starého statku panovalo horko a všudypřítomný prach se ve světle pronikajícím skrz staré okno třepotal jako zlatý závoj. S kamarádem Tomášem Trnkou jsme opatrně našlapovali mezi trámy a pozorovali, jak z přítmí vykukují bílé siluety. Byly tu doma. Ale ne vždy tomu tak bylo.
Ještě před pár desítkami let byla sova pálená běžnou součástí českého venkova. Hnízdila ve stodolách, sýpkách i na půdách statků. S příchodem moderního zemědělství, zánikem tradičních hospodářských staveb a rozšířením rodenticidů však téměř vymizela. Jenže díky odhodlání několika lidí se začal psát nový příběh – příběh návratu.
Jedním z těch, kdo vzal osud sov pálených do vlastních rukou, je Josef Veselý – ornitolog srdcem i duší, člen Přírodovědného spolku Dobříš a ČSO, který se sovám věnuje od konce 70. let. Od roku 2019 se pod jeho vedením rozjel projekt „Návrat sovy pálené do naší přírody“.
Klíčovým partnerem se stala záchranná stanice Penthea v Praze-Cholupicích, kde manželé Kolomazníkovi pečují o chovné páry sov. Tam se v bezpečí líhnou mláďata, která pak procházejí pozoruhodnou cestou: ještě než se vydají do volné přírody, tráví několik týdnů na půdách zemědělských objektů – přesně takových, jako byl ten, kde jsme fotili. Zde se učí orientovat, lovit myši a stát se plnohodnotnými nočními predátory. Vypouštění pak probíhá nenápadně – po setmění, ve chvíli, kdy den předává vládu noci.
Výsledky mluví samy za sebe: bylo vypuštěno přes 130 sov, přičemž rekordních více než 30 připadá jen na rok 2023. Tyto sovy se pomalu, ale jistě vracejí a stávají se opět součástí venkovské krajiny.
A když jsem ten večer na půdě sledoval mladé sovy, jak si protahují křídla a zkouší první nesmělé lety mezi trámy, nemohl jsem se ubránit tiché úctě.
Tento projekt žije díky nadšení dobrovolníků, veřejné podpoře a sbírkám, mimo jiné i díky každoroční vánoční akci Městské části Praha 12, která pomáhá financovat další vypouštění.
⭕ Sova pálená se u nás řadí mezi zvláště chráněné druhy kategorie silně ohrožení.
