by 
Tetřívek obecný (Krušné hory) – za tetřívky jsem se poprvé vydal vloni do Vojenského újezdu Boletice, kam jsem získal povolení vstupu a vjezdu. Tetřívčími tokaništi jsou zde paradoxně velmi frekventovaná vojenská cvičiště a každodenní vojenský ruch tetřívkům takřka vůbec nevadí.
Naučili se přilétat do blízkosti tokanišť již ve večerních hodinách, kdy bývá po denních střelbách „relativní klid“. Sice i v nočních hodinách zde projede vojenská policie či ostraha cílových dopadových ploch, ale i na to si už zdejší populace také zvykla 🙂
Letos jsem se rozhodl pro změnu a jižní Čechy vyměnil za Krušné hory. Přes zimu jsem si z mapy tedy vytipoval několik míst, ale i tak to bylo jako obvykle celé hodně naslepo s nejistým výsledkem. První pokus jsem s ohledem na časové možnosti zvolil poměrně narychlo na začátek dubna a nabídl účast i kamarádovi Zdeňkovi. Ten samozřejmě tradičně remcal, že to je moc narychlo, ale takové akce zkrátka nejdou plánovat a vyrazit se musí, když to počasí umožní.
Srážkově bohaté a větrné jaro příliš možností na focení momentálně neumožňuje a tak jsem s ohledem na svou profesi předpovědního meteorologa naplánoval týden dopředu celkem dvě krušnohorská rána, která by nám měla klapnout s tím, že ve hře je ještě s velikým otazníkem i třetí. Ale to se nakonec ukázalo pár dní předem již jako deštivé, což se nakonec i vyplnilo.
Do Krušných hor jsem se vydal jako „animal tracker“ den předem. Cílem bylo prověřit vyhlídnuté lokality a celé jedno odpoledne jsem tak strávil detektivním hledáním pobytových stop. Ze čtyř připravených míst se na mě nakonec usmálo štěstí a já na dvou nalezl nejen tetřívčí, ale i vlčí trus. Otázkou tak bylo, co nafotíme jako první 🙂
Druhý den ráno něco málo po čtvrté hodině ranní jsme se sjeli se Zdeňkem a za svitu Měsíce se vydali rozložit fotostan. Ráno bylo pěkně mrazivé, do rána pokryl louku poprašek sněhu a mráz vyrobil v trávě ledové jíní.
Asi hodinu před východem Slunce začalo okolí postupně ožívat ptačím zpěvem a půl hodiny poté se již začali slétávat do okolí tokaniště i hlasově „pšoukající“ kohoutci. Na jednoho pak začalo s rozbřeskem útočit hejno dotěrných vran. Nejdříve přilétly dvě a sedly si jen pár metrů od tetřívka a začaly se k němu postupně a synchronizovaně přibližovat. Za několik okamžiků pak dosedly z druhé strany další dvě a já s napětím čekal co se bude dít dál – vrány tetřívka totiž doslova obklíčily. Ten se přikrčil do bojové pozice a následně se rozběhl proti jedné z dvojic a respekt si posléze vydobyl i u druhé. Vrány to zakrátko zabalily a tetřívek poté v klidu a s nadhledem pokračoval v naparování a teritoriálním tanečku doprovázeného jeho občasnými výskoky a tlukotem křídel.
Jakmile z tokaniště odlétl poslední kohoutek, počkali jsme ještě půl hodiny a postupně se z lokality vytratili nepozorovaně i my tak, abychom tetřívky svojí přítomností nijak nevyrušovali.
Tetřívčí tok začíná již v březnu a trvá do konce května. Nejintenzivněji probíhá v časných ranních hodinách, ale výjimkou není ani večerní tok. Samci tetřívků přilétají na tokaniště ještě před rozedněním a vlastní tok začíná cca půl hodiny před východem Slunce. Nejprve jsou slyšet zvuky tzv. pšoukání, kterými jednotliví kohoutci upozorňují na svou přítomnost. Pšoukání následně plynule přechází do bublání a kodrcání.
Kohoutci se pak na tokaništi utkávají o nejlepší pozici na tokaništi a v tvrdých bojích se snaží zahnat svého soka. Často tak můžeme na tokaništích nalézt třeba i vytrhané peří nebo další známky boje.
Tetřívek obecný patří u nás mezi zvláště chráněné druhy kategorie silně ohrožení.
