by 
Divokost. Ticho. Světlo, které nikdy nekončí.
Letos jsme se s kamarádem Tomášem vydali na několikadenní fotoexpedici do nitra finské tajgy. Přidalo se k nám šest dalších wildlife fotografů, a společně jsme zamířili na místo, kde se člověk stává jen tichým hostem. Na východ Finska, téměř až na samou hranici s Ruskem – tam, kde se hluboké lesy střídají s mokřady a kde noc nikdy úplně nepohltí den.
Výprava za medvědy a rosomáky
Začali jsme v Praze, pak přes Helsinky dál vnitrostátní linkou až na východ země. Vzali jsme si s sebou to nejnutnější – fotoaparáty, spacáky, trpělivost a pokoru. Naším cílem byli medvědi hnědí a rosomáci sibiřští – šelmy, které v sobě nesou moudrost divočiny a sílu severských legend.
Každý z nás si přál jediné: zažít přítomnost těchto tvorů ve volné přírodě. Zachytit jejich pohyb, ticho i pohled. A přivézt si zpět víc než jen snímky – přivézt si zážitek, který se zapíše hluboko pod kůži.
Král bažiny – den první
Naše dobrodružství začalo druhý den po příletu. Čtyři dvojice se vydaly ke třem různým jezerům do srdce divoké finské tajgy. Každá skupina měla před sebou noc strávenou v blízkosti medvědích teritorií – v prostředí, kde se člověk stává jen tichým hostem.
S Tomášem jsme dostali tu čest – nebo spíš výsadu – jít nejdál… Na místo, kde končí Finsko a začíná Rusko. K jezeru, které jako by viselo na okraji mapy, ztracené v nekonečném lese, jehož stromy se mění v ticho. Asi hodinku po našem příchodu se z ničeho nic, bez jediného zvuku, objevil On – medvěd. Obrovský a majestátní. Obešel celé jezero, pomalu, klidně, jako by kontroloval své území.
Adrenalin nám pulzoval až v konečcích prstů. Sledovali jsme každý jeho krok, každý pohled, každé otočení hlavy. Byl to moment, kdy se příroda nestává kulisou, ale hlavní postavou. Na chvíli jsme přestali být fotografové. Byli jsme jen pozorovatelé, vděční, že jsme součástí tohoto okamžiku.
A pak – jako by nestačil medvěd – se vynořila liška. Mrštná, zrzavá, zcela bez respektu k tomu, kdo tu vládne. Proklouzla po okraji scény a zmizela stejně rychle, jako přišla.
Věděli jsme, že noci tu nejsou určené ke spánku, ale k čekání a hlídání. Na zvuky, na stíny a pohyby. Přesto jsme si to rozdělili – hlídky. Tedy – spíš Tomáš hlídal a já ve spacáku přežil asi hodinu spánku. Přiznávám, byl jsem v klidu. Zažil jsem tyhle noci už dřív a věděl jsem, že medvědi po půlnoci už moc nechodí. Ale přesto jsem si nastavil budík. A dobře jsem udělal.
Krátce po druhé ranní, sotva jsem se posadil a zorientoval, se stalo to, v co jsme jen doufali: objevil se rosomák sibiřský. Neuvěřitelný tvor – jako by spojil sílu medvěda s vychytralostí lišky a nepolapitelností kuny. Jeho huňatá srst tmavla v šeru, pohyboval se rychle napříč otevřenou krajinou kolem jezera, s neuvěřitelnou tichostí a jistotou.
Něco po sedmé ranní jsme vyrazili zpět. Unavení, vyčerpaní, ale s pocitem, že se stalo něco výjimečného. Fotky jsme měli, ale to nebylo to hlavní. To hlavní jsme měli uvnitř – zážitek z čistého, neředěného kontaktu s divokostí. A to byl teprve první den.
Medvěd hnědý u nás patří mezi zvláště chráněné druhy kategorie kriticky ohrožení.
Hyena severu – dny druhý a třetí
Další dvě noci jsme strávili na jiných lokalitách. Dvě další jezera, dvě noci plné očekávání. A znovu – medvědi. A znovu – rosomáci. Letos se ukázali víc než jindy. Jako by sami chtěli být spatřeni.
Rosomák sibiřský, tenhle duch severské tajgy, se stal jedním z vrcholů naší výpravy. Má silné čelisti, huňaté tlapy, schopnost ztratit se v krajině během vteřiny. A přitom když se objeví, je to událost, která rozbuší srdce každého fotografa.
🔎 Věděli jste, že…
✅ Rosomák je největší lasicovitá šelma v Evropě, a přesto se málokomu poštěstí ho spatřit.
✅ Přezdívku „hyena severu“ si vysloužil díky síle čelistí a schopnosti rozebrat i zmrzlé kosti.
✅ Navzdory své velikosti se dokáže postavit i medvědovi – zvlášť pokud brání kořist.
V severské kultuře je rosomák symbolem houževnatosti a nezávislosti. A právě tak na nás působil i v těchto dnech – jako tichý, neústupný strážce divočiny.
Finsko a noc bez tmy
Na severu, v srdci finské tajgy, má čas jiný rytmus. V období letního slunovratu slunce zapadá hluboko za obzor až ve 23:45 a znovu vychází už kolem 2:15 ráno. Skutečné tmy se ale nedočkáte – nebe zůstává jemně osvětlené po celou „noc“ a lesy i jezera září zvláštními tóny dlouhého soumraku.
Tyto chvíle mají zvláštní sílu. Vše se zpomalí a zvířata se v těchto nekonečných večerech objevují mnohem častěji a my jsme tu byli jen tichými hosty ve světě, kde slunce téměř nezhasíná.
Letní severské noci jsou kouzelné. Není to jen o světle, ale o pocitu, že den nikdy nekončí. Pro fotografa i milovníka přírody je to období, kdy čas ztrácí ostře vymezené hranice – a příběhy se píšou v barvách soumraku.
Závěr
Finsko 2025 nebyla jen expedice. Byla to výprava za tichými příběhy, které se odehrávají mimo lidský svět. Do krajiny, kde vládnou šelmy a kde každý krok je plný respektu.
Fotografie, které tu najdete, jsou jen malým odrazem toho, co jsme zažili. Skutečné příběhy se totiž nedají úplně zachytit. Ty si člověk nese uvnitř.
Pokud vás láká zažít něco podobného, ozvěte se a napiště níže. Rozhodně se sem hodláme zanedlouho opět vrátit – tentokrát na podzim, kdy finská tajga hraje zlatavými barvami a lesní krajina se mění v dechberoucí divadlo proměny.
Vydejte se se mnou za nezapomenutelnými zážitky v přírodě!
Láká vás živá příroda, chcete ji zažít na vlastní kůži a odnést si nejen krásné vzpomínky, ale i nové znalosti? Ať už toužíte po tichém pozorování divokých zvířat, fotografickém dobrodružství, nebo hledáte originální dárek pro své blízké – jste tu správně.
📍 Nabízím individuálně vedené výpravy do přírody, přesně podle vašich představ. Společně připravíme zážitek na míru – ať už půjde o jednodenní výlet, víkendové pozorování sov nebo třeba několikadenní expedici do divočiny.
Pokud vás to zaujalo, ozvěte se mi prostřednictvím kontaktního formuláře 📩 – rád vám pošlu více informací a pomohu sestavit výlet, který nezapomenete.
Těším se na setkání v přírodě! 🌲✨
