by 
Sýček obecný (západní Čechy) z většiny našeho území takřka vymizel. Počátkem roku 2021 jsem se rozhodl, že zkusím štěstí a s detektivní precizností se během několika večerů pravidelně vydával na předem vytipovaná místa, kde jsem trávil dlouhé hodiny a až do hluboké noci poslouchal, zda-li nezaslechnu typické a toužebně očekávané „půůůůjď“ (kterým se sýčkové hlasově projevují).
Jednoho chladného večera při prověřování jednoho zemědělského areálu jsem se všiml, že nad mojí hlavou houpavým letem něco „prosvištělo“. Ano, byl to sýček a k mojí velké radosti se nakonec přidalo ještě zjištění, že není sám, ale pobývá zde v páru. Ten večer jsem měl splněno – nalezení mojí první „puťákové“ lokality, jak se sýčkovi kdysi lidově přezdívalo. 🙂
Asi po týdnu jsem se ještě několikrát vydal do okolí a z jednoho dalšího místa se mi zdálo, že z dálky slyším již pro mě dobře známý hlas. Bylo již pozdě v noci a po několikáté náročné noční směně na meteoprognóze, mi přeci jen zlákala více vidina peřiny, než courání studenou a mrazivou nocí. 🙂
Druhý den jsem se o zážitcích se sýčky zmínil kamarádovi Zdeňkovi, který ihned projevil zájem o to, abych ho na sýčky přibral s sebou. Napříště jsem se do této lokality tedy vrátil v jeho doprovodu a navíc i s notnou časovou rezervou v rámci jednoho velmi teplého a bezvětrného jarního odpoledne. Času bylo dost a tak jsme mezitím zajeli k jednomu rybníčku na pozorovačku (čas od času se zde objeví totiž nějaká ta pernatá zajímavost).
Do západu slunce nám zbývala asi necelá hodinka a já podotkl, že je třeba se již pomaličku přemístit. Když jsme se šourali k autu, zastavil u nás jeden zvědavý myslivec, který se chystal na svou kazatelnu a jelikož byl velmi přátelský, zkusil jsem se ho zeptat, zda-li zde v nedávné době neslyšel houkat sýčka. Nacházeli jsme se totiž v lokalitě, kde jsem ho již jednou slyšel, ale nebyl jsem si zcela jistý, zda-li se mi to jen nezdálo. „Fíha“, myslivec přikývl a ochotně ukázal prstem do mapy! 🙂 Poděkovali jsme a se Zdeňkem se následně vydali na určené místo. Jaké milé překvapení pro nás bylo, když jsme spatřili v dálce v zapadajícím sluníčku vyhřívajícího se samečka spolu se samičkou na štítu jedné polorozpadlé stodoly na okraji obce!
Rozsáhlé zahrady bohužel neumožňovaly se více přiblížit a světlo v několika dalších desítkách minut bylo to tam. Toho večera jsme se rozhodli, že počkáme, ale do tmy a pokusíme se sýčka odfotit z druhé strany (z centra obce) ve světle pouličních lamp. A i to se nakonec podařilo…
Napříště jsme se sem tedy vydali již najisto a podařilo se nám domluvit i volný vstup do zahrady s jednou moc milou a ochotnou starší majitelkou a podařilo se nám objevit i soví „domeček“, kterým byla kupodivu stodola vedlejší než ta, kterou používali jako svojí oblíbenou pozorovatelnu. Toho večera jsme viděli již, ale pouze samečka (samička pravděpodobně v tu dobu již seděla na vajíčkách).
Sýček na této lokalitě je mimochodem pod bedlivým dohledem zdejších ornitologů a jedna mladá začínající ornitoložka je zde má prakticky z okna na dohled a tak jsme neušli ani její pozornosti 🙂 Pokud časové možnosti dovolí, vrátíme se sem opět začátkem června. Třeba budeme mít štěstí do třetice a tato soví rodinka nás uvítá – pokud vše dobře dopadne – v početnější sestavě i se svými ratolestmi! 🙂
Sýček obecný je drobná zavalitá sova s nevýrazným rozdílem ve velikosti těla mezi pohlavími. Živí se poměrně širokým spektrem různorodé potravy od dešťovek, kobylek a jiného hmyzu, který je důležitý zejména pro mláďata, až po hraboše, myšice, myši a rejsky. Výjimečně jsou sýčci schopni ulovit kořist až do velikosti lasice kolčavy či mladých potkanů.
I když sýček loví i s pomocí zraku, orientuje se (tak jako jiné sovy) zejména dokonalým sluchem, který umožňuje lokalizovat kořist v úplné tmě. To je dáno širokou hlavou, díky které má ušní otvory vzájemně dosti vzdálené a asymetricky položené, což mu umožňuje odlišit milisekundové rozdíly zvuků zachycených pravým a levým uchem a tím přesně lokalizovat zdroj zvuku. Na lov sýček vylétá většinou již za šera, ale v průběhu hnízdění loví i během dne. Často ho můžeme pozorovat, jak se během večerů či z rána vyhřívá na slunci. Pokud ho ale objeví drobní ptáci, nedají mu pokoj a pronásledují ho.
Sýček patří mezi druhy s usedlým způsobem života, vysokou věrností dospělých jedinců k jednou obsazeným lokalitám či vytvářením stabilních a dlouhodobých hnízdních párů. Mladí jedinci se rozptylují do nejbližšího okolí, nejčastěji do 20 km. Tak jako většina sov si ani sýčkové hnízdo nestaví a snůšku složenou ze 4-6 vajíček kladou do různých dutin, kde je po dobu 27-33 dní zahřívá výhradně samička. Sameček ji po celou dobu při tom zásobuje potravou.
Na začátku 20. století patřil sýček k našim nejběžnějším sovám čítající i desítky tisíc hnízdních párů. Bohužel, jak to již bývá u hojných a velmi rozšířených druhů, nebyla sýčkovi věnována dostatečná pozornost. V současnosti se sýček vyskytuje na našem území jen velmi ostrůvkovitě a současný odhad čítá pouhých 100-130 hnízdních párů. Největší a jádrové populace nyní nalezneme v severozápadních Čechách, na jižní Moravě a menší populace se vyskytují na jihozápadním Plzeňsku, v Královéhradeckém kraji a na střední Moravě.
Sýček obecný patří mezi zvláště chráněné druhy kategorie silně ohrožení.
