Strakapoud velký

Strakapoud velký (CHKO Brdy) – je v České republice nejběžnější z druhu „strakatých“ šplhavců. Obývá všechny typy lesů, remízky, břehové porosty, parky a setkat se s ním tak můžeme i ve městech.

Pokud se na konci zimy nebo brzy na jaře projdete lesem, pravděpodobně zaslechnete hlasitý křik a rychlé rezonanční bubnování rozléhající se mezi stromy, kterým strakapoud posílá vzkaz všem ostatním, že „tato část lesa patří mně“! Zatímco někteří ptáci zpívají, aby přilákali partnera a zastrašili své sousedy, strakapoudi mají jiný přístup. Narážejí zobákem na kmen stromu neuvěřitelně vysokou rychlostí – u strakapouda velkého je to až 40 úderů za sekundu a nelze popřít, že to zní i velmi působivě!

Každý správný hudebník ví, že kvalita nástroje má velký vliv na jeho výkon. Strakapoudi tak hledají „něco“ rezonujícího a proto si často vybírají tvrdé a mrtvé dřevo. Nejsou to, ale jen stromy, které je přitahují – někdy používají umělé stavby, včetně třeba kovových sloupů nebo plechů a to je pak opravdový bigbít! 🙂

Semena jehličnanů jsou v zimě důležitou složkou jeho potravy. Je velmi ostražitý a opatrný, ale v zimě s oblibou zavítá občas i na krmítka.

Snadno ho poznáme podle pestrého zbarvení. Má sytě červený podbřišek ostře ohraničený od bělavého břicha a oproti jiným druhům nemá na bocích „čárky“. Ćerná křídla nesou bílé proužkování. Ve vzduchu je nápadný podle velice vlnovitého, ale za to přímého letu.

Samečka od samičky rozeznáme podle červené skvrny v zadní části temene. Samička má oproti němu temeno bez červeného zbarvení.

Hlasově se ozývá krátkým, ostrým „kik“, někdy pomalu opakovaným (asi 1x za sekundu) v dlouhých řadách. Při vzrušení velmi rychlým sledem plných štěbetavých zvuků „črett-črett-črett-črett-….“. Na jaře bubnuje, typicky krátce, velmi rychle (jednotlivé údery lze sotva odlišit) a náhle končí.