Hrátky se světlem

V hlubokých lesích Brd se povídá o něčem tak vzácném a tajemném, že jen málokdo tomu věří – o lesních lampičkách. Tyto maličké, zářivé bytosti žijí v dokonalé harmonii s přírodou, a když padne soumrak, někdy rozsvítí svá jemná světélka. Jejich světlo však není obyčejné. Říká se, že kdo chce lampičky zahlédnout, musí se k nim přiblížit s úctou a hlavně potichu, protože stačí jediný hlasitější zvuk a jejich světélka okamžitě pohasnou.

Kolik těchto lampiček v lesích žije, nikdo neví. Jejich existence je obestřena tajemstvím a jen málo lidí mělo to štěstí je spatřit. Až letos se mi po dlouhých výpravách do tichých brdských hvozdů podařilo zahlédnout jejich něžná světélka poprvé. Bylo to, jako by celý les na okamžik zatajil dech, a pak tam, v temném stínu stromů, se náhle objevily zářící tečky, tančící mezi listím. To byl okamžik, na který nikdy nezapomenu – jako by se příroda sama na chvilku otevřela a odhalila jedno ze svých největších tajemství.

A tak, kdykoli teď procházím lesem, vím, že lampičky tam někde jsou, tiše září a čekají na ty, kteří si zaslouží je spatřit. Možná se mi poštěstí je vidět znovu. A možná jednou i vám… ale nezapomeňte – být potichu je klíč! 😉