by 
Zimní teplotní inverze
Pod tímto pojmem si asi většina z nás představí zdroj depresivního, sychravě-mlhavého a chladného počasí s absencí slunečního svitu.
Ano, zatímco obyvatelé nížin lamentují a vzdychají, najde se i celá řada lidí, kterým inverze přináší opačný dojem. Tím jsou zejména obyvatelé a návštěvníci hor, kterým se z vrcholků při tomto počasí naskýtají krásně čisté, daleké výhledy, mnohdy na cíle vzdálené i více jak 150 km.
V troposféře za normálních okolností teplota vzduchu se vzrůstající výškou klesá – normální zvrstvení. Během roku však někdy nastávají podmínky, kdy teplota od určité výšky začne stoupat – teplotní inverze, případně se vzrůstající výškou se teplota nemění – teplotní izotermie.
Co se tedy musí stát, aby došlo k inverzi?
Mechanismů vzniku inverze je několik. Buď se musí vzduch dole ochladit (radiační inverze), nebo nahoře oteplit (advekční inverze).
Vznik „zimní“ radiační inverze je vázán na ochlazení zemského povrchu v důsledku tepelného vyzařování. Z léta ohřátý povrch ztrácí v podzimních měsících přísun sluneční energie a zároveň schopnost si nashromážděné teplo udržet. Prodlužující noci dál nahrávají ztrátě tepla zemského povrchu a krátký den již nestačí studený vzduch prohřát natolik, aby teplotní inverze zanikla.
Celý proces navíc ještě urychlí přítomnost stabilní tlakové výše, která způsobí sesedání vzduchové hmoty. Sestupné proudy vedou k ohřevu výše položené atmosférické vrstvy.
Občas tak během podzimních a zimních měsíců dochází ke stavu, kdy od určité výšky začne být vzduch teplejší než ten nad zemským povrchem.
Takové inverze tak trvají v našich podmínkách několik dnů až týdnů. V nížinách je počasí obvykle provázeno málo větrným počasím, četnými mlhami, nízkou stratovitou oblačností, ze které zejména v nočních nebo ranních hodinách vypadává mrholení či slabé sněžení.
Naopak na horách, nad hranicí teplotní inverze je počasí naprosto opačné. Panuje zde většinou slunečno a teplo. Suchý vzduch navíc zlepšuje dohlednost a tak se mnohdy otevřou daleké obzory třeba až do Alp, které bychom v letním období jen těžko spatřili.
Teplotní inverze v podzimních a zimních měsících zpravidla končí přechodem výraznější studené fronty, která jednak odstraní teplou vrchní vrstvu vzduchu a jednak je provázena větrem, který spodní vrstvu dostatečně promíchá. Na sklonku zimy, kdy se začne prodlužovat den a sluneční záření dostává v denních hodinách větší prostor a intenzitu, se inverze začnou postupně vytrácet.
