Slavík modráček

Slavík modráček (Plzeňský kraj) – je jedním z našich nejkrásnějších pěvců, na kterého jsem se vypravil jednoho chladného březnového rána. V přítomnosti modráčků jsem nakonec strávil dvě úžasné relaxační hodinky. Jejich melodický zpěv a zářivě modré náprsenky je neustále a bezpečně prozrazovaly. Na lokalitě, kterou jsem před několika roky objevil jsem jich tentokráte napočítal celkem 6 (4 samci a 2 samice), což je zatím nejvíc, co jsem zde kdy viděl. Tož ať se jim daří a povede se jim zdárně vyvést a „vychovat“ letošní novou generaci.

Slavík modráček jak mi podotkl  kdysi jeden pětiletý malý ornitolog Kubíček: „vypadá skoro jako červenka, nebýt té modré barvy na jeho bryndáčku“ 🙂  A měl naprostou pravdu! Nejen postavou, ale i svým chováním se slavík modráček velmi podobá naší července. I on sbírá s oblibou na zemi nejrůznější dobrůtky a i stejně poklonkuje a potřásá ocáskem! 🙂 Vyhledává bažinaté oblasti s rákosem, orobincem, ostřicemi doplněné vrbičkami a jinými křovinami, pod kterými si v jamce na zemi mezi hustou vegetací samička staví hnízdo. To bývá spletené z kořínků travin, listů a je obvykle vystláno mechem, na který následně nanáší jemnější materiál jako je peří nebo nalezená srst.

Modráček je tažným druhem – jeho zimoviště se nacházejí v oblasti Středozemí až po subsaharskou Afriku. Na zimoviště odlétá během srpna až poloviny října a nazpět se vrací již během poloviny března až dubna a ihned se pouští do práce. Samička snáší zanedlouho čtyři až šest vajíček, které následně zahřívá po dobu dvanácti dnů. Sameček se v zahřívání příliš neangažuje a jeho čas nastává opět až při krmení, na kterém se podílejí již oba po dobu přibližně dvanácti až čtrnácti dní. Podobnou dobu je pak ještě následně dokrmují i mimo hnízdo.

Jeho potravou je hmyz, drobní červi a měkkýši, ale i pavouci. V podzimních měsících pak s oblibou obírá male bobulky. Dožívá se přibližně jedenácti let.

Slavík modráček patří mezi zvláště chráněné druhy kategorie silně ohrožení.