Tetřívek obecný

Tetřívek obecný (Česko) – za tetřívky jsem se poprvé vydal před několika lety do Vojenského újezdu Boletice, kam jsem získal povolení k vjezdu. Tetřívčími tokaništi jsou zde paradoxně velmi frekventovaná vojenská cvičiště a čilý, každodenní vojenský ruch tetřívkům takřka vůbec nevadí. Naučili se přilétat do blízkosti tokanišť již ve večerních hodinách, kdy bývá po denních střelbách již „relativní klid“. Sice i v nočních hodinách zde projede vojenská policie či ostraha cílových dopadových ploch, ale i na to si už zdejší populace také zvykla! Zkrátka si zde našli jiný režim a přítomnost techniky a lidí zdejší populace příliš neřeší…

Letos jsem s kamarádem vyrazil pro změnu do severních končin našeho území. Po našem příjezdu jsme se hned vydali na „stopovačku“, tedy hledání pobytových stop a hlavně i předpřipravit náš provizorní foto-kryt, abychom do něj ráno jen vklouzli. I tak to znamenalo být druhý den na místě již kolem 4h ráno, tedy s dostatečnou časovou rezervou, aby o nás tetřívci nevěděli a nevyrušovala je naše přítomnost.

Do rozednění zbývalo v tu dobu ještě mnoho času a já si nekonečné čekání tradičně krátil v přepínacím režimu: usrkávání kávy / podřimování…hi. Asi v půl šesté mi můj polospánek narušil hlasitý tlukot křídel, to se tetřívci jako by na povel (ještě za tmy) slétali hromadně na tokaniště. Od toho okamžiku se kolem nás rozpoutalo neuvěřitelně živé divadlo, které šlo pozorovat stále ještě jen s pomocí nočního vidění.

V tu dobu jsem však, ale ještě netušil, že hlavní roli dnes nebudou hrát tetřívci, ale někdo úplně jiný! V době, kdy se začalo zvolna rozednívat přišel z nenadání prudký zvrat. Tetřívci zatřepotali křídli a s hlasovými projevy poodlétli o kus dál. Než jsem se v tom nastalém zmatku stačil zorientovat, stál cca 40 m před naším „hadr-krytem“ na horizontu majestátný vlk! Na pár vteřin se zvědavě zadíval naším směrem a pak si to namířil do protilehlého svahu, kde se v tu dobu pásla srnčí zvěř. Ta se zanedlouho začala hlasitě projevovat bekáním a posléze i hrozivým jekotem. Jak to dopadlo, nevíme, neb tím směrem jsme neměli ideální výhled.

Vlka se nám bohužel vyfotit, ale nepodařilo. Já osobně jsem měl techniku stále ve stavu strnulostní hibernace a nepředpokládal, že by nějaká fotka stále ještě za těžkých světelných podmínek mohla padnout. Vlk se před námi zastavil dobře na 3-4 vteřiny, takže dlouhou expozicí (ze stativu) by proti světlající obloze „pěkná“ vlčí silueta vzniknout mohla, dnes už i vím jak by vypadala, ale…

Druhý den se nám už takto nepoštěstilo, ale i tak to byl úchvatný a nezapomenutelný moment, když jsme si hleděli oba do očí! Tetřívků jsme napočítali celkem 17, z toho čtrnáct kohoutků a tři slepičky. Hlavní dění se odehrávalo pak už bohužel o něco dále než jsme si původně mysleli, ale i tak to byly dva úžasné dny strávené v dech beroucím divadle přírody!

Tetřívek obecný patří u nás mezi zvláště chráněné druhy kategorie silně ohrožení.