Moudivláček lužní

Moudivláček lužní (jižní Morava) – je skutečným pokladem v pestré paletě přírody. Tohoto malého ptáčka připomínajícího tak trochu sýkorku s výraznou černou „Zoro“ maskou, která se táhne od zobáčku a sahá až za oči, můžete potkat při procházkách po zarostlých březích vodních toků či rybníků, tedy hlavně tam, kde je dostatek rákosin a keřů.

Když jsem jako malý poprvé uslyšel tento prapodivný název pro něco tak malého z ptačí říše, ihned mi napadla otázka, co že ten ptáček má s vláčky vlastně společného? Dnes vím, že zhola nic! Až v pozdějším věku jsem se jednou dočetl, že část jeho názvu označuje tvar jeho hnízda, tedy tzv. “moudí“, jímž se archaicky označovalo „varle“. Tedy ptáčka, který si staví nebo vlastní velké moudí. 🙂 To se mi, ale příliš nelíbilo! Jako meteorologovi mi byl rozhodně bližší výraz “kapkovitý tvar“, takže jsem mu začal přezdívat o něco lépe „kapkovláček“! 🙂

Věděli jste, že opuštěná hnízda moudivláčků se kdysi dávno používala i jako ponožky a rukavice? Možné to je, vždyť toto malé mistrovské dílo je nejen pevné, ale zároveň i hřejivé, takže se po rozdělení a jistých úpravách dalo v chladných měsících použít jako hřejivý návlek na nožičky malého dítěte.

Pokud budete mít štěstí, můžete toto, každopádně zajímavé hnízdo, nalézt zavěšené na konci tenkých větviček vrby, méně na topolu nebo olše. Na hnízdiště se ze zimovišť vracejí první samci, kteří obsazují vhodné lokality a ihned se pouští do stavby poměrně složitého hnízda. Sameček nejprve dlouhými rostlinnými vlákny omotá vybranou pevnou, ale pružnou větvičku stromu a vytvoří tak základ budoucího domečku. Do něj pak zaplétá zobáčkem a prsty nohou další přinesená vlákna a za pár dní se již na stromě houpe kostra hruškovitého tvaru. To už se většinou k samečkovi připojuje i samička, která ze zimoviště přilétá s dvoutýdenním zpožděním.

Mezi stébla, která tvoří kostru hnízda pak oba ptáčci pěchují chmíří různých rostlin (orobince, vrb, osik, topolu), ale třeba i srst zvířat. Tento materiál ještě zpevňují svými slinami a ve výsledku je hnízdo velmi měkké a teplé. Role mívají obvykle rozdělené. Zatímco jeden pracuje na vnitřku, druhý ladí venkovní fasádu. Usilovná každodenní práce jim zabere skoro tři týdny a vzhledem k tomu, že shánění stavebního materiálu je energetiky velmi náročné, nebývá výjimkou, že si ho jednotlivé páry i vzájemně kradou z již rozestavěného hnízdního košíčku.

Když je domeček téměř hotový, samička si ještě dobuduje verandu, tedy vstupní, asi 5 cm dlouhý tunýlek, který chrání hnízdo před nevítanými hosty. Moudivláčci mohou hnízdit dvakrát, někdy dokonce i třikrát do roka. Hnízdo se obvykle skládá z 5-8 vajíček. Živí se převážně živočišnou potravou, kterou tvoří převážně hmyz, mravenci, larvy, ale i pavoučci. V zimě, kdy je nouze nepohrdne, ale ani semeny rákosu a orobince.

Na našem území se moudivláčci vyskytují jen velmi vzácně, ale jeho hnízdní areál se postupně rozšiřuje. Zatímco v 19. století se vyskytoval pouze na Moravě, na počátku 20. Století došlo k jeho postupné expanzi. V současné době jsou jeho hlavními hnízdními oblastmi Polabí, Podkrušnohoří, jihočeská rybniční pánev, jižní a střední Morava a také Ostravsko.

Moudivláček lužní u nás patří mezi zvláště chráněné druhy kategorie ohrožení.