by 
Puštík bělavý (NP Šumava) – patří po výrečku malém mezi naše nejvzácnější sovy. Obývá široký pás tundry táhnoucí se od severu Norska až po Japonsko. Ve střední Evropě byl běžný v poledové době, kdy se pás tundry nacházel mnohem jižněji. V Čechách se puštík bělavý udržel pouze na Šumavě. Zejména v 19. století byl zde jednou z největších ornitologických rarit, za kterou se sem vydávalo mnoho ornitologů.
Osud šumavské populace této sovy nebyl bohužel příliš slavný. Zatímco ještě ve druhé polovině devatenáctého století se puštík bělavý vyskytoval na řadě míst Šumavy, v prvních desetiletí dvacátého století ze Šumavy vymizel. Poslední hnízdění bylo zaznamenáno v roce 1922 u Husince. Se založením Bavorského národního parku v sedmdesátých letech minulého století začala reintrodukce do lesů Bavorského národního parku a následně v devadesátých letech pak i na naší straně Šumavy.
Projekt reintrodukce byl nakonec úspěšný. Z monitoringu posledního desetiletí je zjevné, že populace puštíků bělavých je nejen stabilní, ale že dokonce potěšitelně roste. Druhým místem v České republice, kde se s touto sovou můžeme setkat, jsou Beskydy, kam se puštík bělavý sám spontálně rozšířil z Karpat v osmdesátých letech minulého století.
Puštík bělavý patří mezi větší evropské sovy. Jeho rozpětí křídel dosahuje až 130 cm. Pokud se nacházíme v jeho hnízdním okrsku, není velký problém ho spatřit i ve dne (narozdíl od jiných druhů sov). Poměrně často totiž loví za denního světla a se svojí světlou barvou v krajině „svítí“ jako žárovka.
Ke hnízdění využívá stará hnízda dravců, hnízdí však i v dutinách a nepohrdne dokonce ani velkou soví budkou. Hnízdit začíná již v pozdní zimě a v letech s bohatou nabídkou potravy dokonce již v únoru, kdy na horách leží ještě mnoho sněhu. Díky dokonalému sluchu dokáže ulovit myšku i 20-30 cm pod sněhem.
Lovící puštík bělavý číhá neslyšně na větvi stromu. Jakmile svým skvělým sluchem a vynikajícím zrakem lokalizuje potenciální kořist, razantně se na ni vrhne a uchvátí ji do svých ostrých pařátů. Živí se především drobnými savci a malými ptáky. Na rozdíl od jiných dravých ptáků sovy neodnášejí kořist ve spárech, nýbrž v zobáku. Pro lov puštíků bělavých má rozhodující význam zachování pasek, pastvin a mýtin.
U hnízda bývají puštíci bělaví jinak značně agresivní, netolerují žádného vetřelce a dokáží napadnout i člověka.
Puštík bělavý patří mezi zvláště chráněné druhy kategorie kriticky ohrožení.
