Rosnička zelená

Rosnička zelená (CHKO Brdy) – je naším pravděpodobně nejpopulárnějším obojživelníkem. Vždyť kdo by neznal tento sympatický symbol předpovědi počasí.

Traduje se, že rosnička uvězněná ve sklenici dovede předpovídat počasí. Za hezkého počasí by rosničky měly lézt po žebříčku vzhůru, za špatného sedět dole. Tato pověra vychází pravděpodobně z pozorování těchto žabiček. Ve skutečnosti rosničky skutečně za slunečného a teplého počasí nacházíme na vegetaci ve vyšších místech nad zemí než za chladného a deštivého dne. Toto chování má však význam potravní potřeby. Za pěkného počasí rosničky totiž následují hmyz, který je jejich hlavní potravou a rády se na vyvýšených místech vyhřívají. Předpovídat tedy počasí podle rosniček je asi tak stejně účinné jako věštění z koule nebo cibulových slupek. Jako meteorolog na narážky s rosničkami s oblibou odpovídám, že rosničku ve sklenici skutečně máme a ovládat počasí s její pomocí není až tak složité: „Pokud rosnička za špatného počasí sedí dole, stačí chytit mušku a přilepit jí pod víčko a rázem se počasí změní k lepšímu“…hihi.

Rosnička zelená je typickou šplhavou žábou, která tráví většinu dospělého života na vegetaci. Na konci prstů má kulaté přísavky, kromě toho mají tyto žabky schopnost břichem přilnout k podkladu.

Ozývají se zpravidla až po setmění v dubnu a květnu (někdy až do začátku června) a při skřehotání sedí nejčastěji na hladině s široce roztaženýma nohama a silně nafouknutým rezonančním měchýřkem pod krkem.

Ve vodě se zdržují zpravidla jen několik dnů, aby nakladly vajíčka. Později se rozběhnou po okolí a léto tráví ve vegetaci, často na stromech i keřích. Ostatně i v době páření se přes den ukrývají na břehu  a jen na noc se vracejí do vody.

Dospělé rosničky zelené jsou dlouhé okolo 4-5 cm a váží okolo 8-10 g. Samečky od samiček rozeznáme poměrně snadno podle zvukového rezonátoru na hrdle, který při skřehotání nafukují. Splasklý zvukový rezonátor vypadá jako svrasklá světle žlutá kůže téměř po celém hrdle. Samička má hrdlo světlé a hladké.

Mezi vegetací nejsou rozhodně nijak nápadné, při vyrušení se odmlčují, aby se nejdříve ozval nejkurážnější jedinec, ke kterému se postupně přidávají další. I ve dne se dají rosničky vyprovokovat ke zvukové produkci nějakým náhodným zvukem.

Hlas rosniček se pravidelně ozývá i koncem léta a na podzim ze stomů a keřů. Zní ovšem jinak než z vody (zřejmě chybí odraz od vodní hladiny).

Rosnička zelená patří mezi zvláště chráněné druhy kategorie silně ohrožení.